Bobtail – Atlas plemen – Tlapka TV

🐶 Smečko, máme pro vás další díl do našeho atlasu plemen. Bobtail, staroanglický ovčák, je velký pes s velkým srdcem. Původně sloužil jako pastevecký pes, jehož úkolem bylo pást stáda ovcí a následně je doprovázet na trh. Dnes už bobtaila v jeho původní roli vidíme jen málokdy a téměř výhradně je chován jako rodinný pes a společník, případně ho můžeme spatřit na psích výstavách. Kdo zná bobtaila, ten ví, že je to velmi milý a nekonfliktní pes, který se dokáže přizpůsobit téměř každému prostředí, je neskutečně hravý a laskavý, má rád lidi i zvířata a je s ním vždy legrace.

😍 Máte ho doma? Pochlu(p)te se nám do komentářů…

🐾 A pak omrkněte i náš atlas plemen na https://www.spokojenypes.cz/bobtail

❤ Na https://www.spokojenypes.cz vyčmucháte spoustu krmení, pamlsků a hraček pro vaše psí a kočičí parťáky. Nejsme jen e-shop, jsme smečka… Tlapku na to!

Ahoj smečko. Ráda bych vám představila staroanglického ovčáckého psa s nekonfliktní povahou a velkým srdcem. Poznáváte plemeno? No přeci bobtail. No přeci bobtail. Bobtail, alias staroanglický ovčák, je staré pastevecké plemeno. O počátcích jeho chovů však nejsou žádné dostupné záznamy. Proto o jeho přesném původu můžeme jen spekulovat. Mezi předky bobtaila může patřit bearded kolie nebo jihoruský ovčák. S cíleným chovem se začalo až koncem 19. st. Nebylo úplně snadné najít vhodné chovné jedince, protože hlavním zájmem farmářů byly pracovní schopnosti psů a ne jejich dokonalý vzhled. Přesto se chov zvolna rozbíhal a podařilo se dosáhnout určitého standardu. Na konci 19. st. se bobtail dostal do Ameriky, kde se stal jakýmsi symbolem úspěchu a bohatství. Lidé s dobrým společenským postavením si pořizovali bobtaila, aby veřejně demonstrovali svůj úspěch. Dnes je celosvětově chován především jako rodinný pes a mazlíček. Bobtail je velké plemeno. Na první pohled každého zaujme svojí srstí, hustou, huňatou a svojí barvou, která je bílo šedá. Zadní část bobtaila je šedá, různých odstínů, ale nesmí být nikdy hnědá nebo černá, což se objevuje pouze u mladých psů, kteří, než přelínají, do té stabilní nebo dospělé srsti. Bílá barva se vyskytuje především teda v přední části, a to na hlavě, na krku, kde můžou být různé tmavé znaky, jiné bílé znaky nesmí být, po zadní části šedé. Tam je to nežádoucí vlastně standardem. Stává se, že se narodí štěňata strakatá nebo mají velké bílé fleky v té šedé části, což není pro chov žádoucí. Hlava je kvadratická, čenichová partie je spíše krátká, stejně dlouhá jako délka mozkovny, ucho zavěšeno dolů a většina bobtailů má teda tmavě hnědé oči. Oko může být ještě středně hnědé a nebo se objevují oči modré a nebo jedno oko modré a jedno hnědé. Nůžkový skus a klešťový skus je tolerován do chovů, nejdůležitější, asi nejdůležitějším znakem je stoupající horní linie, což znamená, že pes stojí v kohoutku níže než v zadní části, což nebývá u většiny plemen, jako, zvykem. Jelikož je to pastevecký pes, takže především jeho pohyb, který i na výstavách, když se plemeno posuzuje, je vlastně nejvíc žádoucí pro rozhodčího, mimo teda té stoupající horní linie. Je nutné, aby pes byl i dobře osvalen. Měl pěkný hrudník a prostě celkově působil kompaktním dojmem. V žádném případě nejsou upřednostňována zvířata, která mají dlouhý formát nebo mají krátké krky. Tím, že je to pastevecký pes a byl používán pro to, aby honil teda stáda a přehlížel stáda, tak je tam velmi důležitý dlouhý krk. Každý si jistě pamatuje bobtaila, když se objevovaly bez ocasu. Tradovalo se, že se rodí štěňata bez ocasu, což není správné. Pokud se narodí štěně bez ocasu, tak ve většině případů uhyne, dříve nebo později. A ti psi se kupírovali z důvodu toho, že původně v Anglii byli tito psi osvobozeni od daní tím, že byli jakoby pracovní, protože psi, co měli ocas, byli mnohem rychlejší, byli používáni k lovu a takže tím ta kupírace vlastně začala už někdy v 19. st. Dnes se bobtailové málo kupírují, ikdyž je stále u nás zákonem dovolené kupírovat, tak chovatelé to už nedělají. Je to velmi přátelský pes, rodinný, společenský, původně tedy pastevecký, proto se drží rodiny. Ve většině případů jsou ti psi chováni i třeba na zahradách bez plotu, že se nehnou od toho svého pána, prostě berou tu rodinu jako stádo. Jsou strašně milí k dětem a doporučujou se prostě pro každého, kdo třeba začíná se psy, tak je opravdu pro něj ten bobtail ovladatelný a když nemá zkušenosti, tak se dá velmi snadno vychovat. Dnes je teda bobtail chován jako společenské plemeno, do rodiny jako rodinný parťák, ale máme v klubu členy, kteří dělají se psy psí sporty, jako je třeba obedience, měli jsme tam vodního záchranáře, ta fenka opravdu zachraňovala, měla i zkoušky, měli jsme tam bobtaila, který měl základní zkoušky, jakoby, když to řeknu po staru, tak ”svazarmovské”, takže jako na cvičáku, měli jsme tam bobtaila, který dělá agility a podobně, takže, pokud ti lidé teda mají čas a chtějí se tomu věnovat, tak ten bobtail je schopen se naučit víceméně všechno. Jako určitě to není těžké, je to úplně jiná povaha, než je borderka, je tím, že je i takový, jako ta jejich chůze původně medvědovitá, ten pes je celkově jakoby pomalejší. Byli využíváni vlastně pro doprovázení dobytka, většinou jakoby na trhy. Ty psi jsou mnohem klidnější a co se týká toho výcviku, tak opravdu, chce to akorát důslednost samozřejmě, jako u všeho. Ale je velmi jako snadné toho bobtaila vychovat. Co jediné je tam problémové a co lidi odrazuje, když si pořizují nebo chtějí pořídit tohoto psa, je ta jeho srst, kterou samozřejmě je důležité opečovávat a to je to úskalí, které teda mnozí chovatelé nebo začínající majitelé, nezvládají. Pokud jim chovatel nepomůže. Takže to je největší problém, ale je možné prostě, i když člověk na to nemá čas, toho psa stříhat, takže i vlastně pro lidi, kteří jsou časově třeba omezeni, tak je možné toho psa tímhle způsobem jako ošetřovat, aby nechodil teda zadredovaný, zplstnatělý, což samozřejmě tomu plemenu nedělá žádnou dobrou reklamu. Pokud ho chci udržet v chlupu, takzvaně, jak říkáme, tak je potřeba, hlavně odmalinka, to malé štěně učit, učit, učit, to znamená, dnes a denně ho česat, stačí 5 minut, nejlépe na stole ve výšce, kde je vlastně ten pes omezený pohybem, takže nemůže odcházet, kdy se mu zlíbí. Takže to je důležité, naučit to zvíře, aby se nechalo česat. Většinou je česáme na boku z obou stran, že si pes lehne na hodinku na jednu, na druhou stranu a takhle ho krásně učešete, ale chce to opravdu tu důslednost. Potom, dospělé zvíře se češe 1x za 14 dní víceméně, taky to je třeba hodina a půl. Používají se kosmetické přípravky, které usnadňují česání, zamezují plstnatění srsti a tak dále. Dneska je prostě nepřeberné množství té kosmetiky, kartáčů a všeho, takže lze se dobře vybavit. Je to jenom o tom, že člověk musí chtít a není líný se tomu psovi věnovat. Takže 1x za 14 dní většinou stačí, u dospělé vyzrálé srsti, která vyzrává kolem 3 až 4 let u toho bobtaila, Pokud chodí na výstavy, tak ten pes musí mít i podsadu, kterou ale pokud máme psa doma, můžeme vyčesávat standardně víc, to znamená, že vám se protáhne, když vyčešete toho psa z podsady totálně, tak se vám protáhne, ten interval toho česání, třeba na 3 neděle, někdy i více, záleží na druhu srsti. Ty srsti tam máme taky u těch odchovů různé, máme psy více vlnité, méně vlnité, rovnější, je srst hrubá správně nebo má být správně, hrubá textura, která se samozřejmě míň cuchá, než když je ta srst nepatrně jemnější, což standard dovoluje tam určité rozmezí a tolerance v tý srsti také je. Takže i podle toho potom volíte vlastně ten cyklus toho česání. Pokud teda psa nezvládáte, tak doporučuju tak dvakrát nebo až třikrát za rok ho nechat ostříhat. Záleží prostě, jak si majitel přeje. Dá se ostříhat na jakýkoli pomalu střih a v Americe třeba se bobtailové vystavují ve střihu opravdu velmi krátkém a je to normální výstavní úprava, takže jdou sestříhat do krásných tvarů. Co se týče koupání, my je moc nekoupeme, to vyčesávání je vlastně zbavuje veškerých nečistot. Používáme žíněný kartáče a tak dále, takže není nutné často koupat, i ty výstavní psy vlastně koupeme těsně před výstavou a aby vydržela ta barva bílá, protože není možné třeba toho psa, když chcete s ním běhat 3 dny, abyste ho udržela do výstavy čistého, ale to koupání všeobecně není velmi časté a není příliš nutné. Pes je víceméně v pohodě se všemi zvířaty, nejen s bobtaily, ale s jinými psy, i můžu říct s kočkami. Prostě je to plemeno, které si navykne na všechna domácí zvířata. Co se týče štěkání, tak to není vůbec problém. Není to tedy žádný velký hlídač, bobtail, ale pokud štěkají, tak mají zvláštní, tak jako zabarvený, tón toho hlasu. Ale štěkavé plemeno to teda není. Takže, jako samozřejmě štěně štěká víc, že jo nebo pes, když něco vidí, tak to je jako samozřejmý, ale obecně neštěkají. Dožívají se v průměru tak 12, 13 let, ale je to taky individuální. Měli jsme bobtaily i 17 let, takže opravdu je to kolikrát, ty některé linie prostě, jako u lidí, prostě se dožívali vyššího věku než u jiných linií. A co se týče nemocí, tak bobtail není náchylný na žádné nemoce. Nejsou s ním problémy, víceméně jediné, co vlastně jako hlídáme, je dysplazie kyčelních kloubů. To znamená, že pouštíme do chovu pouze FCI stupeň B1, ale nemáme velké problémy ani jako s tou dysplazií dneska. Musí se u nich pravidelně čistit zvukovod, který zarůstá, srstí, vystřihávat tlapky, to je taková, jako ta péče, k tomu. Takže občas se objeví třeba záněty těch zvukovodů, když psi více lezou do vody nebo takhle. A co se týká zdraví, vyšetřujeme vlastně v klubu i kataraktu a PRA oční pozadí, to je povinně, pak vyšetřujeme dobrovolně tedy, Baer ušní testy se dělají a genetické testy, což je MDR1, PCD a EIC, Ale víceméně je obecně plemeno, jako bobtail, plemeno zdravé. Pokud se vám naše video líbí, tak budeme moc rádi, když dáte like či ho budete sdílet. A aby vám neunikla naše nová videa, tak klikněte, jak na tlačítko odebírat, tak na zvoneček, abyste dostali upozornění. Jak se vám bobtailové líbí? A máte také jednoho doma? Pochlubte se nám do komentáře. Tlapku na to.